Agile může být úspěšný, pouze když všechny strany chápou jeho fungování a limity. Svoboda, kterou tato metodika nabízí, je vykoupena důsledností nejen ze strany vývojářů ale i zadavatele. Pokud nemáte kapacitu věci přesně plánovat a dodržovat předem stanovený postup, agile pro vás není ta pravá volba. Tady se dostáváme k problémům, které se často objevují při spolupráci s velkými nadnárodními společnostmi. V takovém případě se k návrhu vyjadřuje velké množství lidí, jejichž komentáře často přichází velmi nahodile.

V rámci agile metodiky se klient také může uchýlit k uvažování typu „fixed price”, které je základem pro zakázkový vývoj. Zadavatel tak často vyžaduje splnění spíše formálních než obsahových cílů. A protože nemá dostatečný vhled do oblasti IT/SW vývoje, může mít potíže s pochopením blockerů a dalších výzev developmentu. Zpravidla pak klient očekává postupné dodávání softwaru spolu s možností neustálých změn v zadání. A tak často v rámci celého procesu zasahuje i do neaktuálních věcí.

Uvedu příklad: Klient schválí design formuláře přihlašování a vývojáři na něm začnou pracovat. Už jsou skoro hotovi, když se klient rozhodne přidat do formuláře zbrusu nové speciální políčko. A všechno se tím změní.

V představách klienta totiž SCRUM dává možnost měnit kdykoliv bezmála cokoliv. Nelogicky tak upravují cíle pro jednotlivé iterace. Agile metodika pro své fungování naopak potřebuje závazné potvrzení jednotlivých celků a orientaci na dodávání menších ale funkčních částí celého projektu.

Správným postupem by tedy bylo, kdyby klient zahrnul své nové políčko až do další iterace. (Ideální by samozřejmě bylo, pokud by věděl, že políčko bude potřebovat již při zadávání aktuálního softwarového celku.)

Kromě disciplíny a schopnosti plánování Agilní vývoj vyžaduje také komunikaci face to face. Zejména při zadávání projektu. Tímto způsobem je možné si s klientem předat jasnou definicí zadání a vzájemně dobře pochopit problematiku a následující postup.

U nadnárodních korporací je v tomto okamžiku také nutné připočíst časté problémy s různými časovými pásmy, ve kterých se účastníci projektu nachází. A, což je mnohem komplexnější problematika, počítat s právními rozdílnostmi daných zemí.

Nicméně stále se jedná pouze o řešitelné překážky. Nerad bych vás vystrašil — k tomu se dostaneme až příště, ve čtvrté části tohoto seriálu, který popisuje, jak by svět vypadal bez projekťáka a dobře nastaveného rozpočtu.