V počítačovém paleolitu

Táta kdysi dávno donesl domů počítač 386 s operačním systémem MS-DOS. A já jsem s ním začal trávit čas a tahle technologie mě čím dál více fascinovala. Dokonce jsem si začal psát i svůj osobní deník v T602.  Takže i když jsem šel na gymnázium humanitního zaměření, s počítačema jsem si hrál dál a věděl, že to je směr, kterým budu pokračovat.

Po gymplu jsem se dostal na informatiku a statistiku na VŠE –⁠ a k tomu i na kartografii, která mne prostě bavila.. Tam jsem to ale zabalil po seznamováku a dál jsem pokračoval jen v kolejích informatiky. Hodně se tam probíraly metodiky vývoje, ale i praktické programování v JAVA a PHP. Nejvíc vzpomínám na předmět IT360 – návrhy databází a datové modelování. Ten ovlivnil celou mojí kariéru.

Okolo třeťáku až čtvrťáku jsem začal pracovat navážno. Získal jsem roli analytika v Unicornu. Každý, kdo tam nastupuje, musí projít programátorskou školkou – 2-3 měsíce programování v JAVA; to mi  dalo hrozně moc, protože jsem detailněji pochopil jeho principy, což mi v roli analytika hodně pomáhalo…

Počátky eManí party

Během sedmi let v Unicornu jsem se seznámil s Tomášem Čermákem, Jirkou Horynou, Michalem Koškem i Vláďou Tomanem a nakousl tak příběh, který pokračuje do dneška. Okolo roku 2011 jsem začal potřebovat změnu. Tehdy se jako světlo budoucnosti začínaly rozjíždět smartphony a já věděl, že kluci založili firmu věnující se mobilním aplikacím. Oslovil jsem je a v roce 2012 nastoupil do eManu.

Tehdy jsme seděli v kanclíku na Korunní a bylo nás asi 10. Můj první projekt byl TaxiAgent (ne, o žádná videa nešlo) s Vláďou Tomanem a dalšími vývojáři. Jednalo se o relativně rozsáhlý projekt podobající se dnešnímu Uberu. Zákazník nám ukázal soustavu nástěnek a tabulí popsané myšlenkami, které byly pospojované provázky a řekl “tohle chci vyrobit.” Tak jsme to udělali. Navzdory jeho nadějnosti ale projekt velmi brzy po otestování a nasazení do produkce bohužel umřel. 

Primárně jsem se tehdy věnoval analýze a UX, nicméně člověk musel být univerzální a dělat více méně od všeho kousek. Nechci říkat, že jsem línej, ale nebaví mě dělat dokola to samý a opravovat pořád ty samé chyby. Proto jsem vytvářel šablony a postupy, vymýšlel automatizace a sdílení informací a ovlivňoval to, jak eMan software vyráběl. 

eMan ve velkém

Rostli jsme a začala vznikat potřeba se specializovat a udělat z toho o něco menší punk. Pronajali jsme si openspace, začali pracovat pro zahraniční klienty, rostli dál, přesedlali do podkroví bývalého statku ve Strašnicích. Tehdy jsem se staral o rozvoj a organizaci týmů a postupů.

Asi rok jsem byl v roli CTO, potom přišel Jirka Pech a já se začal věnovat rozvoji EIS (eMan Information System) a vnitřním systémům. Nakonec asi před dvěmi lety odešel CFO a já jsem finanční řízení eMana převzal po něm. Dost mi v tom pomáhá logické myšlení, znalost eManu, IT businessu i  vystudovaná VŠE.

Neustálé sezení u PC se snažím kompenzovat sportem – nejradši mám hory, do Alp jezdím v zimě i v létě, mám za sebou Monte Rosu a Gran Paradiso a doufám, že letos si odškrtnu Mont Blanc. V Čechách brousím Krkonoše a Jizerky kdykoliv je to možné. A do toho kolo, běžky, snowboard, windsurfing…Taky mám rád dobrý, domácí jídlo – od obyčejnýho chleba po dlouho tažený hovězí maso. A rád si uvařím i sám.

Závěrem? Baví mě, že se jako firma pořád posouváme a děláme zajímavý projekty. Odjakživa jsme šli po těch největších novinkách a úspěšně si to držíme. A to je pro mě, jakožto pro člověka, co nesnese stereotyp, asi nejdůležitější.