Jirka Horyna je jedním ze čtyř majitelů eManu a současně Chief Executive Officer. Jak dlouho jsi vlastně s firmou eMan spjatý?

Snad se nikdo z mých společníků neurazí, ale považuji se za takového toho duchovního otce eMana. Před asi 15 lety jsem se potkal s Tomášem Čermákem v Českém rozhlase. Tam jsem si šel lízat rány po působení na manažerské pozici v jedné velké české korporátní firmě. V Rozhlase jsem už hned první týden pochopil, že to asi pro mě nebude to pravé ořechové a “rozhlasák” ze mě nikdy nebude. Přesto jsem tam ale strávil víc jak dva roky a nevzpomínám na to ve zlém.

Každopádně tam mě nahlodala myšlenka, že chci vlastní firmu, že chci dělat věci po svém, s lidmi, které mám rád, se kterými chci pracovat, že chci, aby za mnou něco bylo. Už od začátku jsem ale na to nechtěl být sám a hledal jsem parťáka. Vytipoval jsem si tam tři kolegy, co se mnou pracovali na obdobných pozicích, a ty jsem soustavně naťukával, jestli něco nerozjet.

Tomáš Čermák byl nakonec ten, se kterým jsme si plácli a byl to ten, který mi vlastně vnukl směr, že IT je ten správný obor s tou správnou budoucností. V té době ještě nebyly smartphony a já měl tuším nesmrtelnou Nokii 5110. Tomáš přišel s myšlenkou, že by bylo dobré zkusit něco pro oblast mobilních technologií. Tehdy měly všechny časopisy vždycky alespoň jednu stránku, kde se prodávaly vyzváněcí melodie nebo něco podobného.

Tak jsme přišli s nápadem, který jsme rozpracovali a nechali si ošetřit užitným vzorem na “SMS jízdenky”. No a to jsme začali nabízet Dopravnímu podniku města Prahy, kde se mi podařilo získat kontakty na klíčové lidi. Tam nám bylo po jisté době naznačeno, že bychom si měli najít nějakého partnera, že dva kluci, kteří si založí “eseróčko”, nejsou úplně ten správný partner.

“Tam nám bylo po jisté době naznačeno, že bychom si měli najít nějakého partnera, že dva kluci, kteří si založí “eseróčko”, nejsou úplně ten správný partner.”

Tak jsme se tenkrát sešli s majitelem Unicornu, Vladimírem Kovářem, u kterého pracoval kamarád bráchy, a nějakou dobu se to s ním snažili prosadit. Nedařilo se to, ale skončilo to naším nástupem do Unicornu. Nějaký rok na to se spustily SMS jízdenky bez nás.

Dali jsme tomu několik let života a nakonec to v den, kdy vypršela platnost našeho užitného vzoru, Dopravní podnik slavnostně na tiskové konferenci spustil v identické námi prezentované podobě s jiným dodavatelem. K tomu všemu to ještě bylo na doméně, kterou jsme několik měsíců před tím pustili v domnění, že už je to mrtvé. Pro nás to bylo tím tragikomičtější, že nám pak celý měsíc gratulovali naši známí v domnění, že jsme to konečně prosadili a spustili.

K samotnému IT jsme se víc dostali až v Unicornu, tam už v té době pracoval můj brácha Honza Horyna a asi měsíc po nás tam nastoupil Michal Košek, tehdy ještě jako vývojář. Tady jsme byli přibližně šest a půl roku a zažili dobu nástupu Facebooku a hlavně příchod Steva Jobse s iPhonem. To pro mě byl přelom, který ovlivnil můj pohled na IT a znovu ve mně vzbudil touhu po vlastní firmě a cestě. Tak jsme toho eMana s Tomášem reinkarnovali a začali hledat nový mobilní, ale tentokrát “smart”, projekt.

Tomáš přišel s tím, že v Americe se začíná rozjíždět startup Groupon. Přišlo nám to jako zajímavý koncept. Vymysleli jsme, že by bylo dobrý udělat v Čechách takový mobilní klon této služby založený na geolokaci, který jsme nazvali mKupóny. Mělo to fungovat tak, že je třeba kino, které má před začátkem promítání ještě půlku sálu prázdnou, a tak se pomocí svého webového účtu přihlásí na mKupóny a zadá zlevněnou nabídku vstupenek, která se automaticky zobrazí do mobilních zařízení všem registrovaným uživatelům, kteří si zaškrtli, že je zajímají kulturní akce ve vybrané lokalitě.

Já ani Tomáš nejsme vývojáři, takže jsme potřebovali někoho, kdo by zajistil vlastní vývoj. Oslovil jsem Michala Koška, který se za tu dobu stal v Unicornu šéfem jedné z dceřinek, které měly na starost datacentrum. S ještě dalšími 3 dceřinkami spadaly organizačně pode mě a s Michalem jsme se za tu dobu stali velkými kamarády a dobře se doplňovali. Já o tom datacentru zase až tolik technicky nevěděl, tak mi ani nic jiného než se s ním skamarádit nezbylo 🙂

“Já ani Tomáš nejsme vývojáři, takže jsme potřebovali někoho, kdo by zajistil vlastní vývoj.”

Michalovi jsme nabídli podíl v eManu a on přivedl svého kamaráda ze školy, Martina Dohnala, který rozhodně patřil k jedněm z nejlepších kluků, kteří se eManem prohnali. Ten se začal učit vývoj na iOS nejdřív přímo na mKupónech. Pak jsme vyhodnotili, že to řešení je na první projekt poměrně velké, takže jsme se rozhodli pro nějakou menší startovací appku, na které vyzkoušíme vývoj.

Tomáš Čermák tehdy přišel s myšlenkou aplikace umožňující zobrazení a vyhledávání volných parkovacích zón, P+R ploch s počtem volných míst, informace ukazující stupně dopravy a obrazy z kamery. Aplikaci jsme nazvali mParkování a funguje dodnes. Byla to naše první referenční aplikace, která byla i docela dlouho nejstahovanější aplikací na českém App Store. Teprve potom začali kluci zase pracovat na mKupónech.

“Aplikaci jsme nazvali mParkování a funguje dodnes.”

mKupóny měly bohužel klasický problém, takové to slepice nebo vejce. Musíte mít totiž jak dostatek inzerentů, tak dostatek uživatelů. Pokud nebudete mít dostatečně velkou jednu skupinu, nebudete mít nikdy velkou ani tu druhou. To znamená velké úsilí, abyste získalo obě tyto skupiny, a to bez významných investic samozřejmě nedáte.

Když se nám nepodařilo na projekt sehnat investora, a navíc se začalo proslýchat, že má na trh přijít slevový portál Slevomat a další, rozhodli jsme se, že mKupóny zamrazíme a zkusíme nabízet zakázkový vývoj mobilních aplikací pro korporátní firmy. To jsme už přizvali ke spolupráci bráchu Honzu Horynu, který se mnou začal oslovovat firmy a přitáhl první zakázku, která sice nebyla mobilní, ale z jejího zisku jsme si mohli pořídit první kompy na vývoj a pro nás. Pak se mi podařilo získat prvního korporátního zákazníka, Českou pojišťovnu, no a takhle vlastně vznikl současný eMan.

A jak jste vlastně přišli na ten název eMan? Proč zrovna eMan?

Tomáš je markeťák, takže mi udělal přednášku, co by takový náš název měl obsahovat. Pokud se pamatuju, název měl být jednoslovný, dobře vyslovitelný, dobře zapamatovatelný. Taky spojený s oborem, na který bychom se chtěli zaměřit, což je ten eMan, naše představa eČlověka.

Je to elektronický člověk, a i když jsme si říkali, že to zní jako Eman, trochu hanlivě, tak si myslím, že nám to v začátcích hrozně pomohlo. Když jsme se začali dostávat do korporátních firem, tak už v nich působila miliarda software houses a my jsme za sebou nic neměli. Všichni si nás ale dobře pamatovali. A když jsem pak viděl nějakou emailovou komunikaci našeho zákazníka, v její historii bylo třeba “pošlete to emanům, ať se na to podívají”. Říkal jsem si, že je to super, že to funguje. Neuráželo mě to.

“Všichni si nás ale dobře pamatovali.”

Dnes a denně člověk potkává spoustu firem a já mám velký problém si jejich názvy pamatovat. Jak si to potom mají pamatovat lidé v klíčových rolích opravdu velkých firem? Taky si říkám, že některá jména zahraničních firem taky ze začátku působila úsměvně a divně, ale dneska to člověka ani nenapadne. Například Apple. Jmenovat se jablko mi prostě přijde nezvyklý, přesto se dnes nad tím málokdo pozastaví.

Už jsme se bavili o tom, že jsi duchovní otec eMana. Jak bys to definoval teď, co děláš – jaká je tvoje role ve firmě?

Já jsem v určitý moment v životě chtěl mít firmu. Jenom jsem strašně moc hledal, co by přesně měla dělat. Baví mě něco budovat, navíc jsem megaloman. A moje role v eManu je taková, jaká od začátku byla, primárně obchodní, přestože jsem se nikdy předtím obchodem nezabýval. Když jsme začínali, tak jsem si musel velmi rychle najít roli, která bude firmě prospěšná a na tom začátku bylo klíčové získat první zákazníky. Tak jsem začal s obchodem, a to dělám doteď.

Dnes už teda obchod dělám více v úrovni business developmentu. To znamená, že jsem takový ten běžec, otevírač dveří a jak ty dveře otevřu, tak to přehazuji zase na ty lidi, co běží za mnou a kteří to umí zprocesovat dál. Takže pod většinou aplikací a řešení jsem byl v nějakou chvíli obchodně podepsaný a pak jsem je předal. A některý jsem v počátku i pomáhal vymýšlet.

Třeba Horská služba byl kompletně můj nápad a projekt, se kterým jsem oslovil Horskou službu a přivedl je do České pojišťovny, která to obrandovala a zaplatila. To vše několik let před dnes populární aplikací “Záchranka”. Teď, po letech, už jsem řadu těch projektů opustil a spolu s našimi klienty je rozvíjí mí kolegové. Některé i přirozeně odpadají a končí…to se stává. Takže to je jedna věc, business development.

“Když jsme začínali, tak jsem si musel velmi rychle najít roli, která bude firmě prospěšná a na tom začátku bylo klíčové získat první zákazníky.”

Druhá moje úloha je směřování eMana. Je to moje starost, i proto, že se to hodně odvíjí od obchodu. Když prodáváš, tak jsi přirozeně víc v kontaktu s klienty, s trhem, a můžeš mnohem lépe sledovat, kam se co sune, kde může být příležitost.

Když jsme začínali, tak jsme byli rádi za každou referenci, brali jsme úplně všechno, abychom měli práci a zaplaceno. Ty řešení byly malinký, taky jsme byli hodně levní, protože jsme taky měli malé náklady. A najednou jsme se dostali do fáze, kdy jsme dělali hrozně široký záběr. Dělali jsme všechno možný, a to je hrozně náročný, protože i malá aplikace vyžaduje velkou úroveň komunikace s klientem a zahrnuje spoustu rizik.

A když jednou děláš pro oblast obchodu, pak pro energo, banku a tak dále, je to všechno jiný obor, na který musíš držet úplně jiný know-how. A ve chvíli, kdy ta řešení začnou být složitější, tak musíš mít lidi, kteří jsou schopni držet know-how v té dané oblasti, aby byli pro klienta přínos a vůbec se s nimi bavil. A je obtížné držet vyšší know-how v několika oborech zároveň.

“Dělali jsme všechno možný, a to je hrozně náročný, protože i malá aplikace vyžaduje velkou úroveň komunikace s klientem a zahrnuje spoustu rizik. … Takže jsme začali oborově a projektově cílit, což nebylo úplně jednoduchý.”

Takže tím, jak jsme dělali velké množství řešení, tak to pro nás bylo finančně velmi neefektivní. Už jen proto, že nemůžeš využívat to know-how, které se někde naučíš, musíš se vše učit znovu od nuly, obtížně se ti využívají softwarové knihovny a podobně, které si někde vyvíjíš a na kterých můžeš stavět a snižovat náklady.

Takže jsme začali oborově a projektově cílit, což nebylo úplně jednoduchý. Hodně se změnilo, když jsme úspěšně integrovali řešení pro Bohemia Energy. Získali jsme poměrně slušné know-how v oblasti energetik. Podobně když jsme získali zakázky ve Škodovce, tak s ním přišla velká znalost našich lidí v oblasti vybraných IT řešení pro automotive. Začínáme se oborově profilovat.

Nejsme IBM, abychom byli schopni pojmout celou šíři oborů a profesí. Takže mým velkým úkolem je strategie firmy, co budeme dělat. Někdy i včetně toho, s kým to budeme dělat a s kým ne. Jsem zodpovědný za komunikaci směrem ven, jsem často na vstupu komunikace zákazníka směrem k nám. Bohužel mám na starost i eskalaci, když něco nefunguje, řešení problémů…to bere hodně sil.

Kromě toho obchodního směřování do mé agendy patří i vyhledávání možností užší spolupráce typu spojení s Jablotronem, financování eMana, a tak dále. Také spousta věcí, které by ani nikdo nevěřil, že firma musí řešit. Ani mě to nikdy před podnikáním nenapadlo.

Takže v ideálním světě bys už obchod neřešil a řešil bys už jenom to strategické směřování?

To by se mi asi líbilo, ale nemyslím, že by to bylo v dohledné době reálné. Když se podívám na eMan a jak vypadá IT trh, tak si myslím, že je hrozně důležité, aby u nás chtěli lidi pracovat. Máme eMan proto, že chceme dělat práci, která nás baví, s lidmi, se kterými chceme dělat. Samozřejmě nás to taky všechny musí uživit.

Velkou výzvou je pak budování firemní kultury tak, aby tyto naše základní premisy byly naplněny. Je to strašně důležité teď a ještě důležitější to bude do budoucna. A to taky vnímám jako svoji úlohu, protože ryba vždycky smrdí od hlavy. Bude to hrozně těžký a já doufám, že i když firma poroste, tak si bude držet tu kulturu, kterou má.

“Máme eMan proto, že chceme dělat práci, která nás baví, s lidmi, se kterými chceme dělat. … A to taky vnímám jako svoji úlohu, protože ryba vždycky smrdí od hlavy.”

Pro nás majitele bude velký, strašně důležitý úkol a zároveň obrovské riziko, které musíme nutně podstoupit, vybrat v eManu ty správné lidi, kteří nám pomohou s řízením a růstem firmy. Kteří přinesou nové myšlenky, přístupy, technologie a energii.

A současně musíme zachovat a rozvíjet naši firemní kulturu v té podobě, jak jsme ji založili. Je to práce s lidmi a přes veškerou snahu je to do určité míry vždycky tak trochu metoda pokus, omyl. Nedělám si iluze, že vždy na první dobrou najdeme ty správné lidi a že se vše hned povede.

Nicméně je pro nás nezbytné s tím začít, udělat pro to ve firmě podmínky, vysvětlit to uvnitř firmy i zákazníkům, pomoci těmto lidem se zorientovat, zaučit a v neposlední míře prosadit. Je to proces, který jsme v loňském roce už začali a budeme na něm tento rok maximálně pracovat.

Tvoje role je tedy docela obšírná, je to hodně o vedení, o směřování. Když jsi říkal, že jsi chtěl mít vždycky firmu, tak sis to představoval takové, jaké to teď je? Splnilo to tvoje očekávání?

Rozlišuji dva druhy podnikatelů. Ty kteří chtějí doletět na Mars a ty, kteří chtějí primárně vydělat peníze. Vždycky budu vzhlížet k té první skupině. Na Mars už pravděpodobně nedoletím, ale třeba můžu přispět k položení základny, aby tam doletěl někdo, kdo do eManu přijde po nás. Chci, aby po mně něco zůstalo. Na druhou stranu podnikání musí vždy mít nějaké podnikatelské rácio, bez toho to nemá smysl.

“Na Mars už pravděpodobně nedoletím, ale třeba můžu přispět k položení základny, aby tam doletěl někdo, kdo do eManu přijde po nás.”

Před lety si eMan prošel údolím smrti a myslím si, že ten pochod je hrozně prospěšný. A kdo ho přežije a projde, tak ho to hrozně posílí, učiní pokornějším. Jeden z hlavních důvodů, proč jsme se do toho dostali, bylo, že jsme udělali několik špatných rozhodnutí. V té době jsme dělali spoustu projektů a pár z nich pro nás nedopadlo ekonomicky dobře. Nicméně nikdy se nestalo, že bychom klientovi dílo naší vinou neodevzdali. Na tom si zakládáme.

“Nicméně nikdy se nestalo, že bychom klientovi dílo naší vinou neodevzdali.”

Co děláš, když nejsi v práci?

Za dobu, co mám eMana, jsem nabral pár kil a fyzicky hrozně zlenivěl. Přijde mi, že jsem schopen dělat na maximum jen jednu věc a poslední roky dávám vše jen eManovi a rodině, kterou jsem si k tomu pořídil. Přestože eMan je moje nejstarší dítě ze tří, je pořád hodně mladý a jeho výchova bude stát ještě hrozně moc sil, aby z něho něco bylo. I tak jsem si letos dal osobní předsevzetí, že bych se zase chtěl ve svém volnu vrátit k některým sportovním koníčkům, které jsem míval – snowboard, squash a kolo.

Možná ještě poslední otázku – kam teda eMan vlastně směřuje?

Být významným českým software housem se zákazníky s globálním přesahem. Vždycky děláme spíše postupné kroky než skoky a teď jsme nakročili ke snaze získat některé klienty v zahraničí. To se daří.

Chceme zároveň mít schopnost poskytovat ucelenější služby. Dnes už není eMan jenom vývoj mobilních aplikací. Skoro všechna řešení, která děláme, jsou komplexní systémy s mobilní a backendovou částí, která je mnohdy daleko větší a složitější než ta mobilní. Jak rosteme, snažíme se klientům poskytovat větší a ucelená řešení.

Klasickým příkladem je naše Door to Door řešení, které děláme pro energetiky. To jim řeší kompletní akviziční proces až do úrovně předání do CRM. Přes naše systémy se odbavují statisíce smluv. Jeho součástí je i mobile device management, biometrie, support a provoz. To celé jako komplexní balík.

“Skoro všechna řešení, která děláme, jsou komplexní systémy s mobilní a backendovou částí, která je mnohdy daleko větší a složitější než ta mobilní.”

Kromě toho, aby byl eMan velký, úspěšný a mezinárodní, tak bych si přál, abychom byli software house, který bude pořád schopný relativně rychle reagovat na technologické trendy. Musíme být schopní se rychle učit a přijímat tyto nové trendy a pak je integrovat našim zákazníkům. Věřím, že ve chvíli, kdy o tuto schopnost přijdeme, přestaneme růst.

“Musíme být schopní se rychle učit a přijímat tyto nové trendy a pak je integrovat našim zákazníkům.”

Začínali jsme na mobilních aplikacích pro mobilní telefony, ale dneska už je mobilní skoro všechno. V důsledku toho je pro nás přirozeným směrem Internet of Things, Průmysl 4.0 a podobně. To jsou oblasti, které nás zajímají a jsou nám relativně blízké. Máme vhodnou skladbu lidí i dobrou schopnost tyto technologie přijímat. To je to, co chceme. Chceme být “chytrý software house”.