Jak jsi se vlastně potkal s eManem?

S eManem se kamarádím od roku 2014. Celý příběh však začal trochu kuriózně v roce 2012, kdy jsem po návratu ze zahraničí měl v plánu získat certifikace a praxi jako barman. Chtěl jsem odstartovat svůj plán bohémského životního stylu coby barman se surfem někde daleko na východě. Získat praxi, zlepšit angličtinu. To byla motivace ke stěhování do Prahy.

Zanedlouho jsem se seznámil Martinem, dnes už mým skvělým kamarádem, který mi popsal svou pozici Scrum Mastera a přiměl mě se opět více věnovat IT. Tento jedinečný řečník mi zvedl sebevědomí a podnítil ve mně chuť se pustit do vlastního projektu jako Android Developer.

Do eManu jsi nastoupil přímo na pozici Android Developera?

No úplně ne, eMan tehdy hledal zkušenějšího Androiďáka. Obě strany jsme však cítily, že by to mohlo fungovat, tak jsme se pro začátek domluvili na pozici testera. Dlouhodobý cíl byl pokračovat ve vývoji na platformě Android a plynule přejít do vývojářské role.

Dneska jsi v roli Project Managera, co se tedy stalo?

Tehdy eMan čítal asi 25 lidí, všechno běželo na základě blízké týmové spolupráce a důležitá byla vysoká efektivita práce. Díky tomu jsem se brzy dostal do kontaktu se zákazníky, začal řešit support rozběhnutých projektů, change management, business analýzu a koordinaci vývojového týmu. Byla to dynamická práce, zaměřoval jsem se víc na práci s lidmi, projektový management a přibalování další kompetence. Času a energie na vývoj pro Android už nebylo dostatek a pomáhal jsem už jen třeba s proof of concepty nových knihoven pro mobilní aplikace.

Takže vývojařinu už jsi pověsil na hřebík?

Přiznám se, že nevím, jestli už bych dneska dokázal konkurovat těm mladým klukům, se kterýma pracuji v týmu. Je mi sice “jen” 26, ale oni jsou fandové do technologií, mají velký technický background a o pár tisíc hodin kódu více než já. Nikdy neříkej nikdy, ale ve svých cílech na nejbližších pár let tento bod už nemám.

Zmínil jsi, že si nastupoval do cca 25členného týmu, dnes čítá eMan okolo 100 lidí a stále roste. Jak to vnímáš?

Já mé působení v eManu vnímám jako vztah. Společně jsme dospívali, získávali klíčové zkušenosti a uměli se poučit z chyb. Kanceláře na Strašnické, otevírání pobočky v Plzni, Hradci Králové, dnes expanze do Spojených států, různá ocenění, doporučení a větší a větší projekty… Je to příjemný pocit, být součástí firmy, která se posouvá tak rychle kupředu.

Z pohledu vedení společnosti to však není jednoduchý úkol, udržet ducha menší firmy se skvělou firemní kulturou a přitom mít tolik zaměstnanců. Zavádění “mantinelů” jako základních procesů je nutnost, aby firma nepřerostla samu sebe v neřízený chaos. Je však nutné nechat lidem prostor pro jejich kreativitu, protože oni tvoří firmu, oni ji posouvají kupředu! Pro zdravý růst firmy je klíčové najít správný balanc a já myslím, že eManu se to daří.

V eManu máme 5 základních hodnot. Jakou z nich vnímáš nejsilněji v praxi?

Jeden bod mě ovlivnil i v osobním životě; otevřenost. Stavět se k věcem čelem, mluvit narovinu, umět přiznat chybu, vzít zodpovědnost, poukazovat na slabá místa, navrhovat zlepšení. Konstruktivní zpětná vazba na úrovni týmů, jednotlivců nebo projektů je velice důležitá a bez ní to opravdu nefunguje. Zeptejte se mé přítelkyně, jak si užívá domácí týdenní retrospektivu. V některých částech této schůzky se často stává, že trénujeme, aby celá zpětná vazba byla konstruktivní a ne destruktivní 😀

Zúčastnil ses různých konferencí a meetupů, kde jsi eMan reprezentoval. Na co jsi lákal své potenciální kolegy?

Skvělý kolektiv. Nadšenci do technologií, inovátoři a průkopníci tady tvoří skvělou partu, se kterou se rád vyrazím bavit i po práci. Pondělní squash, úterní jóga, středeční fitko, čtvrteční beachvoleyball, páteční floorball a víkendové motokrosové bláznění s lidmi z práce, tedy se svými kamarády, je k nezaplacení. Nebo si takhle v kanceláři otevřít plzeňskou plechovku, zesílit reprosoustavu a rozjímat, když zrovna večer nepospícháte domů, taky krásný pocit.

Druhým bodem je velká možnost seberealizace. Ve své roli máte vždy někoho zkušenějšího, se kterým se radíte a určujete směr, kterým se chcete rozvíjet. Portfolio projektů, který eMan realizoval a realizuje, je obsáhlé a různorodé. Vzniká tak možnost potkat se s různými obchodními případy, architekturou a technologiemi. Nepracujete ve velkém týmu na jedné aplikaci, která je deset let v provozu. Čelíte spoustě nových úkolů, které vás posouvají. Každý si může najít balanc mezi rozvojem aplikace, kterou zná, a mezi chutí vzít si na sebe větší výzvu.

S eManem se teď loučíš. Jsi tady spokojený, proč teda odcházíš?

Člověk se vyvíjí, v každé životní fázi se mu postupně mění priority, pohled na svět a očekávání. Jsme ovlivnění lidmi a společností, ve které se pohybujeme. eMan mi nabídnul spoustu příležitostí a hodně mě naučil. Jedná se o moji první pracovní zkušenost v IT. Cítím, že je nutné vyzkoušet další výzvy, abych mohl porovnat a vážit si věcí, které mi přijdou samozřejmé. Nebo naopak objevit něco nového, zvednout si úroveň svých očekávání, standardu. Je to jako se vším; první motorka, první byt, první vztah. Je potřeba vyzkoušet, než zjistíte, co je láska 🙂

Jaké jsou tvé další kroky, kam odcházíš?

Aktuálně nejzajímavější nabídka je od eMana a jednoho našeho zákazníka, kteří se dohodli, že mi nabídnou pokračování na současném projektu. Kuriózně ale ten projekt teď budu řídit z druhé strany řeky, tedy z pohledu zákazníka. To je pro mě unikátní příležitost, kterou si nechci nechat ujít.

Co na tebe ještě čeká? Jaké máš plány do budoucna?

Co se týká pracovního života, tak následujících pár let chci získat další cenné zkušenosti v oblasti projektového managementu a business analýzy. Bavila by mě pozice business development managera, ale na to přijde ten správný čas.

Work-life balance je pro mě velice důležitý, mám spoustu koníčků a oborů, kterým se věnuji a nebráním se jim věnovat více času. Chci práci, která mě bude bavit, a zároveň mi vyjde vstříc (klišé, co?). Taky to surfařské prkno je stále v nákupním košíku, takže třeba přijde čas otestovat sám sebe jako digitálního nomáda na poloopuštěném ostrově někde u Srí Lanky.